?sky English
Pedagogika dle Dr.Marie Montessori v kostce

 

 

1.Vztah dospělého a dítěte
Učitel vždy respektuje to, že dítě je jedinečná lidská bytost.
Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost k dítěti. 1shell_ikon

2. Vlastní objevování poznatků samotným dítětem
Klíčový princip Montessori pedagogiky je následující: potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze ve vývoji každého dítěte.

Senzitivní (citlivé) fáze jsou období, kdy je dítě zvláště vnímavé k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně končí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nenaučí jisté věci nikdy tak jednoduše, jako v odpovídající citlivé fázi.

V Montessori pedagogice je také důležitá polarita pozornosti - neboli maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě zaujato určitou činností, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

3. Připravené prostředí
 - materiální prostředí připravené pro aktuální senzitivní období jednotlivých dětí (speciální výukový program, uspořádání místnosti, materiály a pomůcky pro osvojování poznatků).
-  osobnost učitele
-  láska dítěte: k dospělým (zpětná vazba pro učitele), k druhým dětem (respektování, spolupráce a pomoc mezi dětmi), k prostředí (vlastní uspokojení a radost dětí)

4. Nezávislá a svobodná volba činnosti
Používá se také označení volná nebo svobodná práce, protože dítě si může zvolit:
A) co = oblast, na které bude pracovat - co se chce učit a o čem chce získat další informace, pomůcky a materiály, se kterými chce pracovat
B) kde = vybírá si místo, kde bude ve třídě pracovat (děti pracují na koberečcích nebo u stolečků)
C) kdy = dítě nepracuje na povel či podle zvonění, ale motivuje ho jeho polarita pozornosti; každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu
D) s kým = může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině

Nezávislá, svobodná volba však neznamená, že dítě střídá činnosti bez ukončení nebo nedělá nic. Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě, nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání a učebních procesů. Nějakou činnost si dítě zvolit musí. Učitel činnost dětí koordinuje a bez příkazů dítě motivuje dítě, aby si našlo činnost, která ho zaujme.

Svoboda dítěte je samozřejmě chápána jako povinnost, ne anarchie. To znamená, že pokud se dítě pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Pokud chce dítě pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá – samo se svobodně rozhodne – je jeho povinností dodržet daná pravidla. K sebedisciplíně vedou učitelé i ty nejmenší děti.

5. Dělená odpovědnost
Učitel dává dítěti možnost svobodné volby ve výběru činností, ale současně pomáhá vybrat činnost pro dítě, které se nedokáže samo rozhodnout. Dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít zodpovědnost.

Zasahuje v případě, kdy se dítě nudí, nedokáže si vybrat činnost nebo kde jsou porušována pravidla. Dále učitel pomáhá dětem, které pomoc potřebují. 1jellyfish_ikonSnaží se postupně doprovodit dítě do stádia, kdy samo přebírá odpovědnost.

6. Trojstupňová výuka
Tato metoda je vhodná zejména pro předškolní věk:

1. Pojmenování učitelem - označení předmětů, jevů … .
2. Znovupoznání - procvičení s dítětem (nejdůležitější etapa): dítě přiřazuje k danému pojmu předmět, obrázek, slovo, číslice apod.; učitel uplatňuje různorodost nápadů k procvičení.
3. Aktivní ovládání - je kontrola, zda dítě vše pochopilo a probírané látce rozumí. Dítě samo pojmenovává a označuje předměty.

7. Izolace jedné vlastnosti
Základní didaktický princip pedagogiky dle Marie Montessori: izolovaná vlastnost (např. barva) musí být zřetelně vyjádřená. Vzniká tak výrazný a tím snadno postižitelný rozdíl /např. jasně červený/.

V dalších úkolech je tatáž kvalita odstupňována /např. osm odstínů červené barvy/. Výrazný rozdíl se postupně zmenšuje, úkoly jsou stále obtížnější, dítě při jejich plnění dosahuje větší vnímavosti a pozornosti.

8. Práce s chybou
V pedagogickém přístupu Montessori nejsou děti za chyby trestány nebo záporně hodnoceny, ale má jim být ukazatelem toho, co ještě je třeba procvičit či zopakovat.

Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků.

Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale nabídnout dítěti znovu tentýž materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.

Speciální materiály a pomůcky vytvořila Marie Montessori tak, aby si dítě vždy samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu — vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení.

Různé formy kontroly chyb:
 - mechanická kontrola chyb pomocí smyslového materiálu
 - kontrola chyby pomocí zdokonalené činnosti opakujícím cvičením
 - kontrola chyb porovnáním vlastní práce s předlohami.
(Jaký druh opravy chyby je zvolen, závisí na dítěti, na materiálu, na druhu cvičení a na celkové situaci ve skupině.)

9. Práce s pochvalou
Vztah dospělého a dítěte v Montessori pedagogice a výchově předpokládá láskyplný přístup učitele ke každému dítěti.

Učitel se snaží používat takový jazyk, aby nehodnotil a neposuzoval, ale dával přitom najevo, že dítě získalo novou dovednost nebo mu projeví náklonnost a účast.

Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí, úspěšnosti, aby si ho někdo všímal a aby mělo radost a cítilo sebeuspokojení ze své práce; ale neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých potom omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a sebevědomí.

Cílem je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje.

S pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se dítě nestalo na pochvale závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá; nedělat práci pro uspokojování představ dospělého, pro pochvalu nebo pro známky.

Pochvala je využívána zejména u nových a nejistých dětí k navození pocitu bezpečí a jistoty.

Při této metodě se probouzí u dětí smysl pro vlastní důstojnost a vede je k odmítání pochvaly. Jejich pocit sebeodpovědnosti, sebedůvěry a rovnocennosti pak snižuje pojem chvály.

Předškolní děti mají největší radost ze samotné práce, pro školní děti je pak výsledek největší odměnou. A celkový láskyplný vztah a přístup dospělého k dítěti je vlastně sám o sobě pochvalou a oceněním.
 

1crab_ikon